Jednoduchá geometrie, jasná forma. Signifikantní tvář. Pevný bod do nejasného prostoru. Kompaktnost. Výška. Vertikála. Nová definice místa. Strohost navenek, členitost uvnitř. Konstrukčně, energeticky, materiálově racionální řešení. Městský dům se nevztahuje ke svému nejbližšímu okolí. Chce být izolovaným kamenem s odlišnou stopou, poměrem, výškou, barvou. Vzhlíží dál, komunikuje na všechny strany s městem a krajinou za ním. Pozemek nemá hranici, cesty se vylily v plochu, asfaltová krajina přiléhá k hraně domu. Dává svobodu pohybu, parkování, pobytu. Kompaktní vytáhlá hmota vytváří iluzi samotného domu v zeleni, její natočení respektuje osu zástavby, proporcí odkazuje na ostatní veřejné budovy ve městě. Dům se vyhýbá stromům, aniž by opustil těžiště pozemku. Stávající zeleň zůstavá, je doplněna novou, stejného druhu /kontinuita v čase/. S Tomášem Zmekem